Abinka Appinka a Tarinka Vikulka, CZ Vikulka, CZ

Kočkovité šelmy

Podčeleď šavlozubí tygři



Nástroje

I známí šavlozubí tygři nebyli jen jedni. Jejich podčeleď se skládá z 11 rodů rozdělených do tří skupin. V první skupině Metailurini nalezneme druhy Dinofelis (v literatuře uváděný i pod názvem Therailurus), Metailurus, Adelphailurus, Stenailurus a Pontosmilus. Do druhé skupiny Homotheriini patří druhy: Machairodus (někdy zvaný také jako Heterofelis), Homotherium (známý také pod názvy Dinobastis a Epimachairodus) a Xenosmilus (někdy se tu uvádí i další – nepotvrzené druhy – Miomachairodus pseudailuros, Ischyrosmilus, Afrosmilus africanus a Hemimachairodus). Konečně do třetí skupiny Smilodontini patří Smilodon (někdy uváděný pod názvem Ischyrosmilus, Smilodontopsis nebo Trucifelis), Megantereon a Paramachairodus.

Dinofelis, přezdívaný „příšerná kočka“ je rod šavlozubých tygrů rozšířených v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe. Vyskytoval se tu v období od 5 milionů do 1,2 milionů let před naším letopočtem (tedy v raném Pliocénu až raném Pleistocénu).

Velikostí odpovídal leopardovi nebo lvu, čili měřil kolem 70 centimetrů a vážil kolem 120 kilogramů. Špičáky měl Dinofelis delší než moderní kočky, ale zdaleka nedosahoval takové délky jako u jiných druhů šavoluzubých tygrů. Z nálezů z Afriky lze usuzovat na to, že Dinofelis byl loven předchůdci člověka – Australopitheky afarensis (a vyloučené samozřejmě nemůže být ani to, že Dinofelis lovil je, protože bylo prokázáno, že si troufnul i třeba na mamuta).

Rozpoznáno bylo dosud 10 druhů koček podčeledi Dinofelis: D. aronoki (žil ve východní Africe), D. barlowi (jižní Afrika), D. cristata (Čína), D. darti (jižní Afrika), D. diastemata (Evropa), D. paleoonca (Severí Amerika), D. petteri (východní Afrika), D. piveteaui (jižní Afrika), D. sp. „Langebaanweg“, D. sp. „Lothagam“.

Metailurus žil na území Severní Ameriky, Afriky, Evropy i Asie v období miocénu až pleistocénu, tj. v období před 9 milióny až 11.000 lety. Špičáky měl sice delší než třeba dnešní levhart, ale mnohem kratší než většina ostatních šavlozubých tygrů. Kolik konkrétních druhů Metailura vůbec existovalo se s ohledem na to, že byl rozšířen po většině tehdejšího obyvatelného světa, zatím zjistit nepodařilo. Známé jsou druhy M. major (žil v Číně), M. mongoliensis, M. Pamíru, M. boodon, M. parvulus a M. Minor.

Na rozdíl od Metailura Adelphailurus žil na poměrně omezeném území na východě Serverní Ameriky. Žil v době před 10,3 – 5,33 milióny lety. Velikostí, stavbou těla a stylem života se dost podobal dnešním pumám. Lišil se od nich svými dlouhými horními špičáky. Jaká byla průměrná váha Adelphailura se neví, z několika málo jeho nalezených pozůstatků bylo zjištěno, že mohl vážit kolem 9,5 kilogramu, anebo i 26,7 kilogramu. Popsán byl v roce 1934 zatím jediný jeho druh Adelphailurus kansensis.

Machairodus giganteus
Machairodus giganteus
(Wiki Commons; Ghedoghedo)

Pravděpodobně největší byli šavlozubí tygři rodu Machairodus. Žili na území dnešní Evropy, Asie a Severní Ameriky v období miocénu až pleistocénu, tedy v době před 11,6 miliónů až 126.000 lety. Machairodus byl v kohoutku asi 1,2 metrů vysoký, jeho hmotnost mohla dosahovat i přes 200 kilogramů (jeden exemplář fosilie zkoumali paleontologové Legendre a Roth a na základě jejich výzkumů dospěli k závěru, že tato fosílie byla pozůstatkem 201,8 kilogramů vážícího jedince). Lebka Macharidoa byla poměrně úzká, užší než lebky většiny současných velkých koček, špičáky měl dlouhé a tenké. Přední a zadní hrany špičáků byly zoubkované.

Machairodus
Machairodus
(F. John - Creatures of the Primitive World, 1902)

Popsány byly zatím následující druhy: Machairodus africanus, M. aphanistus, M. giganteus, M. oradensis, M. colorandensis, M. transvaalensis, M. alberdiae, M. copei, M. laskarevi, M. irtyschensis, M. kurteni, M. fires, M. ischimicus, M. schlosseri, M. palanderi, M. palmidens a M. inexpectatus.

Dalším vyhynulým druhem šavlozubých tygrů je Homotherium (jinak zvaný Dinobastis, Epimachairodus). Žil na území Severní i Jižní Ameriky, Evropy, Asie i Afriky v období Pleistocéu a Pliocénu, tedy v době před 5 milióny až 10.000 lety. Mnoho jeho kosterních pozůstatků se našlo například ve Venezuele. Srovnávat by se mohl s dnešním lvem, v kohoutku měřil kolem 1,1 metru, vážil až 190 kilogramů. Oproti třeba Smilodonům nebo Megantereonům měl Homotherium kratší horní špičáky, plošší než u jakékoliv jiné kočky. Řezáky a špičáky mu umožňovaly ulovit i větší zvířata. Co do vzhledu se podobal spíše hyenám, měl protáhlé přední končetiny, zadní část těla byla spíš zavalitá, ocas měl jen krátký (z 13 obratlů, což je polovina toho, co mají další známé kočičí druhy). Podobně jako gepard měl velké nosní dírky, které mu pravděpodobně umožňovaly rychlejší příjem kyslíku, který mu pomáhal při běhu.

Homotherium
Homotherium
(Wiki Commons; Skb8721)

Popsáno bylo dosud 9 druhů: H. crenatidens, H. ethiopicum, H. hadarensis, H. latidens, H. nestianus, H. nihowanensis, H. sainzelli, H. serum (uváděný rovněž pod názvem Dinobastis serus) a H. ultimum (žil v Číně). Kromě nich se dosud vedou spory hledně další tří možných poddruhů: H. problematicus, H. darvasicum, H. davitasvilii, u nichž se neví, jestli by neměli být zařazeni do zvláštní rodiny Epimachairodus.

Homotherium latidens je pravděpodobně druhem, který se stal námětem pravěkých umělců. Kamenné sošky tohoto zvířete byly nalezeny v jihozápadní Francii v Isturitz. Pravěký umělec si s prací na figurce dal záležet a tak se dnes celkem spolehlivě můžeme domnívat, že že H. latidens měl v kožichu tečkovanou kresbu a kožich na spodní straně těla světlejší.

Problematickým je poddruh Homotherium ischyros, někdy uváděný jako samostatný rod Ischyrosmilus – ten by náležel do skupiny šavlozubých tygrů Smilodontini. Měl špičáky na přední i zadní hraně zoubkované, podobně jako steakové nože.

Xenosmilus je poslední podčeledí šavlozubých tygrů o které se zmíním, nikoliv však skutečně poslední. Existují i další podčeledi, avšak informace o nich jsou skoupé. Xenosmilus je složeninou řeckých slov xenos – divný a milus – sekáč. Nalezeny byly zatím pouze dvě fosilie, v roce 1983 ve vápencových dolech v Haile Alachua County na Floridě. Xenosmilus žil asi v době před 1,7 až 1 milionem let. Obě známé fosilie byly zařazeny pod jediný druh: Xenosmilus hodsonae.

Xenosmilus hodsonae měřil 1,7 až 1,8 metru, měl dlouhé svalnaté tělo, vážil mezi 230 až 400 kilogramy, což z něj činí největší známou kočkovitou šelmu. Xenosmilus musel být obávaným lovcem, podle stavby jeho těla lze usuzovat, že se ke své oběti nejdříve připlížil a poté z úkrytu velkými skoky zaútočil. Pravděpodobně se však specializoval na lov divokých prasat, a právě tato specializace na určitý typ potravy jej přivedla k záhubě. Výstavní místo nejstrašnější šelmy po něm pak převzal Smilodon.

Smilodon
Smilodon
(Wiki Commons)

Smilodon žil na území Serverní a Jižní Ameriky v období od 2,5 milionu let před naším letopočtem do 10.000 let před naším letopočtem. Zachovaly se nám po něm kompletní kostry, například z La Brea tar pits, což je území u Los Angeles, kde se kdysi stovky smilodonů utopili v asfaltu. Smilodon patřil mezi největší šavlozubé tygry, vážil i přes 400 kilogramů.

První Smilodonové, resp. jejich pozůstatky, byly objeveny v Brazílii, poblíž města Lagoa Santa v roce 1841. Popsány byly tři jeho konkrétní podoby: Smilodon gracilis, nejmenší (55 – 100 kilogramů), nejstarší (žil před 2,5 miliónu – 500 tisíc lety) a nejčastěji nacházený. Právě z něj se později vyvinuly další dva druhy. Smilodon fatalis (1,6 miliónu – 10.000 let) žil v Severní Americe a západní části Jižní Ameriky. Vážil kolem 160 – 220 kilogramů. Smilodon populator (1 milión – 10.000 let) žil na východě Jižní Ameriky, byl největším, vážil mezi 200 – 300 kilogramy, výjimečně i přes 400 kilogramů. Jeho horní špičák dosahoval délky 28 centimetrů a jeho viditelná část měřila až 17 centimetrů.

Megantereon cultridens
Megantereon cultridens
(Wiki Commons; Frank Wouters)

Dalším rodem šavlozubých tygrů byl Megantereon. Megantereon žil na území Serverní Ameriky, Euroasie a Afriky. Fosilní nálezy jsou datovány do období před 11,61 – 5,33 miliónů let, ty vůbec první byly objeveny v Pákistánu v provincii Punjab.

Dosud bylo popsáno jedenáct jednotlivých druhů Megantereonů: M. nihowanensis, M. cultridens, M. whitei, M. gracile, M. eurynodon, M. megantereon, M. vakhshensis, M. ekidoit, M. falconeri, M. hesperus, M. spiryleris.

Megantereon obecně měl tělesnou stavbu podobnou dnešnímu jaguárovi, byl podsaditější, masivnější a také těžší, vážil 90 až 150 kilogramů. Měl zvlášť dobře osvalený krk, který mu umožňoval trhat velké kusy masa ze své kořisti. Podle kostry nalezené ve Francii, u města Seneze, měřil v kohoutku asi 72 centimetrů, velikost i váha se však s největší pravděpodobností lišila podle toho, v jaké oblasti zvíře žilo. Zatímco průměrná váha Megantereonů je uváděna 120 kilogramy, v Africe se vyskytovaly druhy vážící pouze 60 až 70 kilogramů.

Posledním druhem skupiny Smilodontini je Paramachairodus, i když, dosud se vedou debaty, zda je skutečně zvláštním druhem, či jde o druh Pontosmilus (ve skupině Metailurini). Žili v období před 20 až 9 miliony lety a známé jsou dva druhy. Paramachairodus ogygia (jehož kosterní pozůstatky se našly ve Španělsku) a Paramachairodus orientalis. Možným adeptem na další samostatný druh je Paramachairodus maximiliani.

3. Podčeleď Proailurinae Obsah 5. Podčeleď Velké kočky