Abinka Appinka a Tarinka Vikulka, CZ Vikulka, CZ

Genetika koček

Geny ovlivňující strukturu srsti



Nástroje

Lokus R – gen pro rexovitost srsti

Možné alely:

  • R, Re, Ro, Rg – dominantní, srst zůstává normální,
  • r – recesivní vůči R (cornish rex), srst je zkrácená, vlnitá, bez krycích chlupů,
  • re – recesivní vůči R (devon rex), srst je zkrácená, vlnitá, s omezeným růstem hmatových chlupů,
  • ro – recesivní vůči R (oregon rex) – srst je zkrácená, hedvábná až plyšová, bez hmatových chlupů,
  • rg – recesivní vůči R (german rex) – srst je zkrácená, vlnitá, bez krycích chlupů

Na lokusu R (někdy také Rg) jsou usazeny geny způsobující rexovitost srsti. Jednotlivé recesivní alely na sebe nepůsobí navzájem. Prvních rexů si všimli chovatelé v průběhu 20. století v Anglii a USA, nezávisle na sobě se pak objevovaly i další typy rexovitosti, ve 30. letech 20. století například v Berlíně (později z těchto koček pravděpodobně vznikl German rex), v severních Čechách (možná předci Českých kadeřavých koček – FIFe toto plemeno dosud neuznává) a nejnověji Selkirk rex (o tom bude řeč později).

Alely r, re, ro, rg nejsou v žádném vzájemném poměru, tak jak se nezávisle na sobě rexové objevovali vyvíjela se nezávisle na sobě i jejich genetická skladba. V zásadě platí, že pokud je přítomna alespoň jedna alela dominantní (R, Re, Ro, Rg), bude mít kočka srst normální (heterozygoti budou nést vlohu pro rexovitost svých potomků) a rexovitost samotná se projeví pouze v případě, že jedinec je recesivní homozygot s alelickým párem rr, rere, roro, nebo rgrg.

Projevy rexovitosti způsobují ale další problémy – mutace, většinou se sníženou plodností, nízkou porodností apod. Zajímavé je, že pokud má zvíře srst normální (tj. jedná se buď o dominantního homozygota nebo heterozygota), žádné defekty se neprojevují.



Lokus Se – gen pro rexovitost u Selkirk rexů

Možné alely:

  • Se – neúplně dominantní, srst je polodlouhá a zkadeřená,
  • se – recesivní, srst je normální

Plemeno Selkirk rex je poměrně nové a zatím uznávané pouze federacemi působícími na severoamerickém kontinentu. Selkirk rexové jsou polodlouhosrstí nebo krátkosrstí s více či méně zkadeřenou srstí. Záměrně je uveden odděleně od jiných typů rexovitosti – na rozdíl od nich se totiž dědí dominantně. Není vyloučeno, že strukturu jejich srsti kromě uvedeného genu působí ještě celá řada modifikátorů.

Aby se tedy rexovitost projevila, musí být v alelickém páru alespoň jedna alela dominantní (Se). Neúplná dominance ovlivňuje zkadeření srsti ne její délku. Heterozygoti mají větší „kudrlinky“ než dominantní homozygoti.

Recesivní homozygoti (se se) mají srst normální.



Lokus Hr – gen pro bezsrstost

Možné alely:

  • Hr – dominantní, srst je normální,
  • hr – recesivní, kočka je bez srsti (např. sphynx).

Gen na lokusu Hr způsobuje ve své recesivně homozygotní podobě hrhr to, že kočka nemá srst. Jedná se o mutaci (tedy genetickou chybu), která se objevila v Kanadě, ale je přírodního původu. Mutace nezpůsobuje jiné zdravotní potíže koček, působí ale na jejich tělesnou teplotu (která je vyšší než u ostatních koček, aby nahradila tepelnou izolaci srsti) a zrychluje jejich metabolismus.

Některé prameny uvádí gen pro bezsrstost na lokusu h (Francie), nebo hd (Velká Británie), vždy ale, aby se gen projevil musí jít o recesivního homozygota.



Lokus Hp – gen pro bezsrstost u Donských sphynxů a Petrbaldů

Možné alely:

  • Hp – dominantní, způsobuje bezsrstost,
  • hp – srst je normální.

Podobně jako byl rozdíl u rexovitosti srsti u devon rexů, german rexů atd. a selkirk rexů, existuje jiná zákonitost pro bezsrstost i Donských sphynxů.

Plemeno Donský sphynx je původem z Ruska (resp. tehdejšího Sovětského svazu). V roce 1966 údajně donští sphynxové vymřeli, v roce 1978 se však znovu objevila koťata odpovídající tomuto plemeni. Peterbald je rovněž plemeno původem z Ruska, pro jeho projevy bezsrstosti platí stejná pravidla, avšak na rozdíl od Donského sphynxe je Peterbald FIFe už uznáván.

Besrstost u uvedených plemen způsobuje dominantní alela Hp, tedy je-li dominantní alela Hp přítomna, kočka bude bezsrstá. Pokud je jedinec recesivním homozygotem hphp, bude mít kočka srst normální.



Lokus Wh – gen pro hrubosrstost

Možné alely:

  • Wh – dominantní (wirehear), způsobuje hrubosrstost,
  • wh – recesivní, srst zůstává normální.

Existují i kočky se srstí hrubou, silnou a zkadeřenou (Americká hrubosrstá, není dosud uznána FIFe). Hrubosrstost je někdy nazývána rovněž drátosrstostí, odtud pochází anglický název wirehear. Americké hrubosrsté kočky se chovají pouze v USA a Kanadě, i když gen způsobující hrubosrstost je mutací nezpůsobující zdravotní potíže, je pravděpodobně důvodem, proč mají tyto kočky poměrně nízkou porodnost.

Hrubosrstost se projeví, pokud je v genotypu kočky dominantní alela Wh (kočka je tedy dominantní homozygot, nebo heterozygot).

Drtivá většina plemen koček je co do hrubosrstosti recesivními homozygoty (mají alelický pár wh wh) a srst tedy mají normální.

17. Gen pro délku srsti (Lokus L) Obsah 19. Geny ovlivňující tělesnou stavbu