Abinka Appinka a Tarinka Vikulka, CZ Vikulka, CZ

Devon rex


Nástroje

Prapředkové devon rexů pochází z Buckfastleighu z hrabství Devon v jihozápadní Anglii. V domě paní Beryl Coxové se začal pravidelně objevovat toulavý kocour, to se psal rok 1960. Kocourek měl zvláštní zvlněnou srst, ale bál se lidí a nedal se ochočit.

Paní Coxové se ale povedlo odchytit březí želvovinovou kočičku, to bylo přeci jen jednodušší. Kočka porodila bez problémů a po pár dnech se ukázalo, že jedno z koťat, kocourek Kirlee, má úplně stejnou srst jako onen toulavý fantom. Kirlee vyrostl, narostla mu pro devon rexe typická velká hlava s velkýma očima a ušima na tenkém krku, zvláštní srst mu už zůstala.

Jednou se paní Coxová dozvěděla, že v Cornwallu byl nalezen kocour s podobně zvlněnou srstí, s nímž se tamní chovatelé snažili vytvořit nové plemeno - rex. Slovo dalo slovo a kocourek Kirlee byl zařazen do chovného programu rexů u Agnes a Susan Wattsových v Derby. Jenomže – koťata po Kirleem měla obyčejnou hladkou srst. Vlnitá srst musela tedy vycházet u devon rexů z jiného genu než vlnitá srst koček z Cornwallu. Kirleeho zkoušeli křížit s jinými kočičími plemeny, včetně britské krátkosrsté kočky. Z tohoto vrhu Kirleeho a britky se konečně narodila koťata se zvlněnou srstí.

Později se ukázalo, že Kirlee byl úplně jiný než kočky z Cornwallu. Tak se stalo, že chov rexů byl „omylem“ úspěšný hned dvakrát – byl vyšlechtěn devon rex (po Kirleem) a kornyš rex (po kočičácích z Cornwallu). Mezi srstí devon rexe a kornyšrexe je zásadní rozdíl. Devon rexové mají pesíky, podsadu i chmýří a všechno zvlněné; kornyšrexové nemají pesíky, proto vypadají víc rozcuchaně. Obě plemena první začal uznávat Colour point and A.O.V. Club. Byly stanoveny standardy a začali se objevovat chovatelé, kteří měli o chov těchto plemen zájem. V roce 1964 byl založen Rex Cat Club, Colour point and A. O. V. Club změnil název na Colour Point Rex-coated and A. O. V. Club. Oba kluby se spojily a roku 1967 dosáhly toho, že rexové byli uznáni britskou GCCF (Governing Council of the Cat Fancy). Rexové se potom začali chovat i v ostatních zemích Evropy a roku 1968 se první devon rex dostal i do Ameriky k chovatelům Marion a Anitě Whitovým. Ve spojených státech amerických jsou devon rexové uznáni teprve od roku 1972. Tehdy je uznala americká ACFA (The American Cat Fanciers Association), o sedm let později byl založen první specializovaný devon rexovský chovatelský klub a za další 4 roky (1983) jej teprve uznala CFA (Cat Fanciers Association). I když jsou devon rexové povahově naprosto úžasní, není toto plemeno zrovna rozšířené. Devon rexům se také říkalo „koboltkat“ = kočka – skřítek.

Standard plemene devon rex podle FIFé
Celkově Velikost Střední.
Tvar Malá, klínovitá. Čelá má být zaoblené, lebka mezi ušima plochá.
Hlava Čelo Kulaté.
Tváře Tváře mají velmi výrazné lícní kosti. Mimořádná výraznost lícních kostí u plemen DRX a SPH (Sphynx) je považována za charakteristický znak, odlišující DRX a SPH od jiných plemen.
Nos Co nejkratší.
Čumák a brada Čumák má být krátký, se silnou bradou.
Fousky a obočí Středně dlouhé a tuhé.
Uši Tvar Velmi velké, hodně daleko od sebe posazené, zužující se do kulaté špičky, mají být celé osrstěné jemnými chloupky, na zadní straně ucha má být kožní záhyb, který může a nemusí být osrstěný.
Umístění Mají být posazené co nejníže.
Oči Tvar Velké, oválné, daleko od sebe; nakloněné směrem k vnějšímu konci ucha.
Barva Barva musí být jasná, čirá a čistá, dovoleny jsou jakékoliv barvy.
Krk Dlouhý a štíhlý.
Tělo Stavba Středně dlouhé, pevné a svalnaté, štíhlé. Hruď má být široká.
Nohy Dlouhé a štíhlé. Délka zadních nohou by měla být viditelně větší než předních, přední nohy mají být trošku do O.
Tlapky Malé a oválné.
Ocas Dlouhý, tenký, ke špičce se zužuje, má být celý pokrytý jemnou krátkou srstí.
Srst Struktura Velmi krátká, jemná a měkká, zvlněná až kudrnatá s nebo bez krycích chloupků.
Barva Uznány jsou všechny barevné variety i kresby, včetně těch s bílými skvrnami; jakékoliv množství bílých skvrn je povoleno.
Poznámky Hodně Devon Rexů má spodní část těla pokrytou pouze podsadovou srstí, ale preferují se kočky plně osrstěné. Během línání může srst vypadat a kočka může mít na těle holá místa, ty ale zase zarostou.
  • Zdroje:
  • Standardy FIFé