Abinka Appinka a Tarinka Vikulka, CZ Vikulka, CZ

Mainské mývalí kočky


Nástroje

Kde se vzaly první mainské mývalí kočky? O tom kolují různé historky. Podle jedné se měla zkřížit domácí kočka s mývalem, což by vysvětlovalo nádherný silný ocas těchto koček. Z hlediska genetického je však tato verze nemožná. Geneticky přijatelnější variantou je verze, podle níž se kočka domácí spářila se severoamerickým rysem, z čehož vznikly štětičky na uších, huňatá srst a velikost. Další legenda hovoří o tom, že tyto kočky byly mazlíčky Marie Antoinetty, která je nechala odvézt do Ameriky, aby v plánovaném exilu měla nějakou radost. Kočky odjet stihly… Mainská mývalí kočka mohla teoreticky vzniknout také zkřížením amerických „domorodých“ koček s norskou lesní kočkou, kterou si brávali na své plavby Vikingové. Jiný příběh zase říká, že mainská mývalí kočka je vlastně potomek koček přivezených do Ameriky kolonizátory z Velké Británie. Jedním z kolonizátorů byl i anglický námořní kapitán Coon (mainská mývalí kočka je v angličtině maine coon), který se bez kočky na palubě odmítal plavit. Kolonizátoři s sebou dovezli i dlouhosrsté kočky, možná peršanky, možná angory, které tehdy ještě neměly tak podsaditou stavbu těla jako dnes, ty se měly zkřížit s venkovními kočkami ze statků a mainské mývalí kočky měly být na světě.

Už na počátku 19. století byla mainská mývalí kočka ve státě Maine běžným domácím zvířetem, tehdy se jí říkalo Shag Cat (huňatá kočka), nicméně už tenkrát se našlo pár chovatelů, kteří se začali věnovat jejich chovu. Farmáři mainské mývalí kočky vystavovali na trzích dávno před tím, než vznikly kočičí výstavy tak, jak je známe i dnes. Byly symbolem síly, krásy a sebevědomí. Historicky prvním uznaným mainským kocourem byl Captain Jenks of Horse Marineo (1861). Zpočátku byly mainky vystavovány ve stejné třídě s peršankami, rozlišovalo se pouze to, zda šlo o zvířata dovezené (z Velké Británie), nebo o zvířata „domácí“. Už z roku 1895 pochází jedna zmínka o tom, že na výstavě v Madison Square Garden v New Yorku zvítězila americká černě dlouhosrstá kočka s tabby kresbou jménem Cosey.

Když byla v roce 1908 založena CFA (Cat Fanciers Association; jakási americká obdoba FIFe), byly do plemenných knih zapisovány i mainské mývalí kočky. Jejich chov však pomalu upadal, až se kolem roku 1915 přestaly chovat jako samostatné plemeno úplně. Pro chov se upřednostňovaly hlavně peršanky, maiňáci zůstali vlastně „obyčejnou domácí kočkou“. Chov mainských mývalích koček se vzpamatoval až v padesátých letech 20. století, kdy byl také založen Centrální klub chovatelů mainských koček (Central Maine Cat Club), i přes to však začaly být mainské mývalí kočky jako samostatné plemeno uznávány organizací CFA znovu až od roku 1976. O pár let později se tyto kočky dostaly i do Evropy a v roce 1983 je jako plemeno uznala i FIFe a roku 1985 ji dokonce guvernér státu Maine vyhlásil jako „národní kočku“. Její rysí rysy, ale i dobrácká a přátelská povaha si rázem získala spoustu nadšených chovatelů.

I v současnosti lze do chovu zařazovat kočičáky bez rodokmenu. Ty však musí pocházet z amerického státu Maine, musí samozřejmě splňovat určité standardy, musí získat na výstavě hodnocení „výborná“ a zapsat je lze pouze do plemenné knihy organizace ACA v Maine.

Standard plemene mainská mývalí kočka podle FIFé
Celkově Vzhled Mainská mývalí kočka je mohutné plemeno s hranatým obrysem hlavy, velkýma ušima, širokým hrudníkem, silnou strukturou kostry, dlouhým, silně osvaleným obdélníkovým tělem a dlouhým vlajícím ocasem. Silné osvalení a pevnost dávají kočce silný a robustní vzhled.
Velikost Velká kočka
Hlava Tvar Střední velikost, hranaté obrysy hlavy. Profil s lehkým konkávním prohnutím.
Čelo Lehce klenuté.
Tváře Lícní kosti vysoko posazené, výrazné.
Obličej, nos, tlamaStředně dlouhá obličejová část a nos s hranatým obrysem tlamy. Přechod mezi tlamou a lícními kostmi je zřetelně hmatný.
Brada Silná ve svislé linii s nosem a horním rtem.
Uši Tvar Velké, se širokou bází. Mírně zašpičatělé. Žádoucí jsou štětičky na koncích uší. Chomáčky chlupů rostoucí z vnitřní strany uší přesahují vnější okraje uší.
Nasazení Nasazené vysoko na hlavě, s velmi malým sklonem od sebe. Vzdálenost mezi ušima by měla být stejná jako šířka ucha. Tato šířka se u starších koček mírně zvětšuje. Dolní okraj nasazení ucha je oproti hornímu okraji nasazení poněkud vzadu.
Oči Tvar Velké, daleko od sebe posazené. Lehce oválné, ale ne mandlového tvaru. Působí kulatým dojmem, pokud jsou široce otevřené. Jsou posazeny lehce šikmo směrem k vnějšímu nasazení ucha.
Barva Povolena je jakákoliv barva očí. Mezi barvou očí a srsti není žádná vazba. Je žádoucí aby barva očí byla výrazná, jasná.
Krk Kocouři mají velmi silný a svalnatý krk.
Tělo Tělo by mělo být dlouhé se silnou kostrou, výrazně osvalené, silné s širokým hrudníkem. Je velké, všechny jeho součásti jsou v rovnováze tak, že celkově působí obdélníkovým dojmem.
Nohy Silné, středně dlouhé. S tělem tvoří obdélníkový tvar.
Tlapky Velké, kulaté, s výraznými štětičkami chlupů mezi prsty.
Ocas Minimálně stejně dlouhý jako tělo od lopatek ke kořeni ocasu. U kořene široký, ke špičce se nezužuje; s plnou, dlouhou, vlající srstí.
Srst Struktura Srst do každého počasí, hustá. Krátká na hlavě, ramenou a nohách, postupně se prodlužující na hřbetě a na bocích, dlouhá na břiše a na kalhotkách, které jsou na zadních končetinách. Žádoucí je límec na krku. Hedvábná textura. Srst má tendenci hladce splývat po těle. Podsada je měkká a jemná, pokrytá hrubými, splývavými krycími chlupy.
Barva Jsou povoleny všechny barevné variety včetně variet s bílou s výjimkou zbarvení s odznaky, čokoládových, lilových, skořicových a plavých variet. Je povolen jakýkoliv podíl bílé barvy, to znamená bílý plamínek, medailónek, skvrna na hrudníku, na břiše, na tlapkách atd.
Kondice Mainská mývalí kočka by vždy měla být harmonická, proporcionální a v dobré kondici.

Typ kočky musí být vždycky upřednostňován před zbarvením. Při posuzování je potřeba brát v úvahu velmi pomalé dospívání těchto koček. Kočky jsou výrazně menší než kocouři, při posuzování je tedy potřeba rovněž zohledňovat tento rozdíl. Délka a hustota srsti se mění podle ročních období.

  • Zdroje:
  • Informační zpravodaj SCHK č. 2/2009