Abinka Appinka a Tarinka Vikulka, CZ Vikulka, CZ

Ragdoll



Nástroje

Plemeno ragdoll má kořeny ve Spojených státech amerických, konkrétně v Riverside v Kalifornii. Prapředkem ragdollů byla bílá dlouhosrstá kočka Josephine paní Pennelsové. Josephine byla obyčejná kočka s volným venkovním pohybem, traduje se, že se spářila s posvátnou birmou. Během březosti vběhla Ann Bakerové, sousedce paní Pennelsové, pod auto a utrpěla vážná zranění. Z těch se dokázala dostat, ale její povaha se výrazně změnila. Stalo se z ní extrémně povolné zvíře, když jí někdo zvedl ze země, uvolnila všechny svaly a nechala si všechno líbit, stala se z ní hadrová panenka (angl. rag = hadr, doll = panenka).

Koťata, která se jí potom narodila, byla stejně mírná a povolná jako Josephine. Toho si všimla obchodnice Ann Bakerová a začala piplat nové kočičí plemeno. Určitou vlastnost, kterou získá zvíře (ale i člověk) v důsledku nějaké traumatické situace, však potomci zdědit nemohou. Koťata Josephine byla nejspíš milá a přítulná sama od sebe. Tyto vlastnosti lze pomocí selekce v určité míře udržet i pro další generace. Dnes už asi nezjistíme, jaká plemena byla do chovného programu ragdollů zařazena, předpokládá se, že to byly peršanky, birmy a kočičky barmské.

Ann Bakerová byla hlavně obchodnicí. Každého, kdo projevil zájem o chov ragdollů si smluvně zavazovala, např. tak, že jí kupující musel z každého prodaného kotěte odvádět určitou část prodejní ceny. Ragdollům dělala také značnou reklamu. Ovšem způsob této reklamy (například se svými kočkami před televizními kamerami házela po obývacím pokoji, aby ukázala, že ragdollové necítí žádnou bolest – přirozeně je to blbost, ragdollové jako všechna živá stvoření bolest cítí) způsobil, že drtivá většina chovatelů s ní smluvní vztahy zpřetrhala. Zbylá hrstka chovatelů, která projevovala zájem o chov ragdollů se od Ann Bakerové odtáhla po té, co o ragdollech začala vykládat podivnější a podivnější historky, jako třeba že ragdollové v sobě mají lidské geny, nebo že jsou v kontaktu s mimozemskými civilizacemi.

Ragdollové se tak ocitli v rukách chovatelů, kterým šlo skutečně o kočky. Nejvýznamnějším chovatelem se stal Denny Dayton. Ten dosáhl toho, že plemeno ragdoll bylo uznáno u chovatelských organizací v USA. V současné době jsou ragdollové uznáni téměř ve všech zemích a všemi organizacemi, včetně FIFe.

Vyšachovaná Ann Bakerová v roce 1971 založila vlastní organizaci IRCA (International Ragdoll Cat Association), která existuje dodnes. Chovatelé registrovaní v této organizaci však mohou vystavovat pouze na výstavách pořádaných právě touto organizací, jinými organizacemi akceptovány nejsou.

První ragdollové se do Evropy podívali v roce 1981. Tehdy si od Daytonových koupila čtyři kocourky jménem Prim, Proper, Lad a Lass paní Rowleyová z Velké Británie a chov ragdollů v Evropě mohl začít.

O to, že plemeno ragdoll uznala i organizace FIFe se zaloušila především Karin Hughes-Dentlerová z Norimberku. Když jí roku 1985 zemřel kocour posvátné birmy Hakim, rozhodla se pořídit si ragdolla. V té době byla v Německu jediná stanice ragdollů, jejíž chov však nesplňoval přesně to, co si představovala paní Dentlerová, a proto se vydala 13. října 1985 do Velké Británie. Od chovatelky Patt Brownsellové si pořídila kocoura seal colourpoint Patriarca Raganelson. V prosinci téhož roku se paní Hughes-Dentlerová vydala do Anglie znovu, jako poradce rodiny Herdegenových, kteří chtěli ragdollí chovný pár. V lednu následujícího roku založila v SRN zájmový klub chovatelů ragdolů IG Ragdoll. Tento klub začal později spolupracovat s americkým RFC (Ragdoll Fanciers Club), tedy i s Danny Daytonem. Na několika výstavách paní Hughes-Dentlerová ragdolly předváděla, tehdy ještě bez šance na získání jakéhokoliv úspěchu. Až v únoru 1991 se ve Wiesbadenu sešla Národní komise rozhodčích FIFe, kteří dali dohromady první standardy. Po výstavě v Rosenheimu pak při zasedání Mezinárodní komise rozhodčích rozhodla podat návrh FIFe na uznání plemene ragdoll, ovšem pouze varieta bicolour měla mít možnost soutěžit o CAC. K definitivnímu uznání došlo na Generálním zasedání FIFe v Estorilu (Portugalsko). 20 rozhodčích bylo pro, 4 proti a 1 se zdržel. Od 1. ledna 1992 tak ragdoll verze bicolour byla uznaným plemenem, které mohlo soutěžit na výstavách. Varieta mitted byla uznána až v roce 1998 na generálním zasedání FIFe v Bad Kissingenu (Bavorsko), v roce 2004 byli uznáni ragdollové s barvami červenými, krémovými, s kresbou, želvovinoví a želvovinoví s kresbou.

Ragdollí kocour se v roce 1986 dostal i do Guinnesovy knihy rekordů, jako největší kočka domácí na světě. Byl to kocourek Ragtime Bartholomew a žil od 18. 5. 1980 do 18. 10. 1991.

Standard plemene ragdoll podle FIFé
Celkově Vzhled Ragdoll je silná, velká kočka se středně až silně stavěnou, svalnatou postavou, mohutného vzhledu.
Velikost Velká kočka
Hlava Tvar Střední velikost, široký modifikovaný klín, lebka mezi ušima vytváří plochou rovinu.
Nos Nos by měl být v horní třetině lehce prohnutý.
Tváře, brada, tlamaDobře vyvinuté tváře, zužující se směrem k zakulacené, dobře vyvinuté, středně dlouhé tlamě a dobře vyvinuté bradě.
Uši Tvar Středně velké, u báze široké, se zakulacenými konečky.
Nasazení Široce na hlavě nasazené, s lehkým sklonem dopředu.
Oči Tvar Velké, oválné. Vnější koutek oka by měl být ve stejné výšce s nasazením ucha.
Barva Modrá, čím intenzivnější, tím lepší.
Krk Krátký a silný.
Tělo Struktura Dlouhé tělo, se středně silnou až silnou strukturou kostí, svalnaté. Široký, dobře vyvinutý hrudník. Zadek svalnatý, silný. Dospělá kočka má stejně široká ramena jako zadek.
Nohy Středně vysoké, středně silné. Zadní nohy jsou o něco delší než přední, takže kočka vypadá mírně nakloněná dopředu.
Tlapky Velké, kulaté, kompaktní, štětičky mezi prsty.
Ocas Dlouhý, na bázi středně silný, lehce se zužující ke špičce, proporcionální k tělu. Dobře, hustě osrstěný.
Srst Struktura Středně dlouhá, hustí, měkká, hedvábná, přilehlá k tělu. Při pohybu kočky se otvírá. Nejdelší je kolem krku, kde lemuje vnější obrys tváře a vytváří náprsenku. Na tváři je krátká, postupně se prodlužuje od temene hlavy směrem k ramenům a zádům. Na bocích, břiše a zadku středně dlouhá až dlouhá. Na předních nohách krátká až středně dlouhá.
Barva seal (černohnědá),
chocolate (čokoládová),
blue (modrá),
lilac (liliová),
red (červená),
creme (krémová),
lynx (s kresbou),
tortie (želvovinová),
torbie (želvovinová s kresbou),
barvy red, creme, lynx, tortie a torbie jsou uznávány teprve od 1. 1. 2005
Poznámky Kočičky jsou viditelně menší než kocouři,Vývoj kočky je pomalý (obvykle dospívá ve 3 - 4 letech).Je třeba brát v úvahu, že u kocourů se vytvářejí podbradky.

Ragdollové jsou uznáváni ve třech barevných varietách: colorpoint, mitted a bicolor, přičemž je nutno neplést s uznanými barvami. Uznanými barvami jsou seal = černohnědá, modrá (blue), lilová (lilac) a čokoládová (chocolate). Od 1. ledna 2005 uznala FIFe i další barvy: červenou (red), krémovou (creme), želvovinovou (tortie), modře želvovinovou, čokoládově želvovinovou, lilově želvovinovou a všechny barvy i s kresbou Lynx.

Colorpointi se vyznačují tím, že masku v čumáčku, uši, nohy a ocas musí být jasně odlišné od zbytku těla. Musí být dobře vybarvené a se zbytkem těla ladit, barvy by měly plynule přecházet. Hruď, bříško a náprsenku mají colorpointi bílé, na bříšku i na těle je povoleno lehké stínování (tzv. břišní flek), ale žádná část těla colorpointa nesmí být bílá. Nos a polštářky tlapek musí být zhruba stejně tak tmavé, jako je barva odznaků.

Ragdollové mitted jsou kombinací colorpointů s bílou barvou. Bílá musí být na bradě, náprsence, hrudi a celém spodku těla až k ocasu. Bílá může být - ale ani nemusí - na tvářích. Vadou je přerušení bílé skvrny na spodku těla a jiná než bílá brada. Na předních tlapkách mají mít mitted ragdollové bílé ponožky, které nesmí přetáhnout bod, kde se packa střetává s nohou. Obě ponožky na předních by měly být symetrické. Zadní nohy mají mít taky bílé ponožky, které by sahat alespoň po záhyb nohou, ideálně až ke stehýnkům. Kůže na nose má být v souladu s okolní barvou, polštářky na tlapkách musí být vždycky růžové.

Bikoloři mají tmavě zbarvené uši, záda, ocásek a masku. Na tváři musí mít dobře ohraničené obrácené "V" bílé barvy, které začíná na čele a táhne se přes nos, až na zadní stranu brady. Při pohledu zepředu nesmí véčko, resp. jeho bílá barva, přesáhnout vnější hranu oka. V ideálním případě má být "V" symetrické na obou tvářičkách. Je povolený bílý flek na zádek. Bílé ale musí být nohy a bříško, kde nesmí být tmavé fleky. Naopak bílý flek nesmí být na uších a na ocásku. Nos a polštářky na tlapkách musí být vždycky růžové.

Uznané barevné variety ragdolů
Barva EMS kód Poznámka
S tmavě hnědými, modrými, čokoládovými, lilovými, červenými, krémovými odznaky RAG n/a/b/c/d/e A, E
S tmavě hnědými, modrými, čokoládovými, lilovými želvovinovými odznaky RAG f/g/h/j A, E
S tmavě hnědými, modrými, čokoládovými lilovými, červenými, krémovými odznaky s kresbou RAG n/a/b/c/d/e 21 A, E
S tmavě hnědými, modrými, čokoládovými, lilovými želvovinovými odznaky s kresbou RAG f/g/h/j 21 A, E
Bikolor s tmavě hnědými, modrými, čokoládovými, lilovými, červenými, krémovými odznaky RAG n/a/b/c/d/e 03 B, D, F
Bikolor s tmavě hnedými, modrými, čokoládovými, lilovými želvovinovými odznaky RAG f/g/h/j 03 B, D, F
Bikolo s tmavě hnědými, modrými, čokoládovými, lilovými červenými, krémovými odznaky s kresbou RAG n/a/b/c/d/e 03 21 B, D, F
Bikolor s tmavě hnědě, modře, čokoládově, lilově želvovinovými odznaky s kresbou RAG f/g/h/j 03 21 B, D, F
Mitted s tmavě hnědými, modrými, čokoládovými, lilovými, červenými, krémovými odznaky RAG n/a/b/c/d/e 04 C
Mitted s tmavě hnědě, modře, čokoládově, lilově želvovinovými odznaky RAG f/g/h/j 04 C
Mitted s tmavě hnědými, modrými, čokoládovými, lilovými, červenými, krémovými odznaky s kresbou RAG n/a/b/c/d/e 04 21 C
Mitted s tmavě hnědě, modře, čokoládově, lilově želvovinovými odznaky s kresbou RAG f/g/h/j 04 21 C

Poznámky:

A – Barva odznaků: na uších, obličeji, nohách a ocase, dobře definované a v souladu s barvou těla.

B – Odznaky: uši, maska a ocas – dobře definované. Na obličeji obrácené bílé „V“. Barva těla má světlejší odstín než barva odznaků; s bílými skvrnami na zádech nebo bez nich. Břicho je bílé beze skvrn. Přednost mají bílé nohy.

C – Odznaky (s výjimkou tlapek, brady a možného bílého pruhu na nose, táhnoucího se k čelu) a barva těla stejná jako u koček s odznaky (colourpointů), dobře definované a v souladu. Bílá brada s nebo bez bílého pruhu na nose. Bílý pruh se táhne od náprsenky dolů mezi přední nohy a pokračuje k bázi ocasu. Bílé rukavice na předních nohách. Zadní nohy by měly být bílé minimálně k patám a maximálně do poloviny stehen. Barevné skvrny v této oblasti jsou přípustné. Nosná zrcátko: analogické barvě odznaků nebo růžové. Polštářky tlapek: růžové. Chybou je chybějící bílá brada, tmavé skvrny na bílých rukavicích, tmavé skvrny na břiše, chybějící bílý pruh.

D – Nosní zrcátko: růžové.

E – Srst: chybou je jakákoliv bílá skvrna.

F – Uši: chybou je bílá barva na uších; ocas: chybou je bílá barva na ocase.

  • Zdroje:
  • Informační zpravodaj SCHK č. 3/2009