Vikulka, CZ
Toto je mobilní prezentace naší chovatelské stanice, pokud si chcete prohlédnout celý web, klikněte na tlačítko WWW.

Chovatelská stanice koček Vikulka, CZ

Kdo jsme?

Naše malá chovatelská stanice mainských mývalích koček, ragdolů a devon rexů, sídlí v Údlicích, vesnici na úpatí Krušných hor, jen kousek od Chomutova.

O nás

Jsme malá rodina a žijeme na úpatí Krušných hor. Vždycky jsme měli slabost pro zvířátka a tak u nás postupně žili křečci, andulky, bílé myšky a později také bedlingtonský teriér Andělka a perská kočička Vikinka, která se narodila 15. dubna 1993. Postupně všechna zvířátka odešla do svých nebíček, naposledy právě kočička Vikinka. Dožila se u nás krásných 15 let, odešla v dubnu roku 2008. Opustil nás člen rodiny, a protože nás to hodně zasáhlo, rozhodli jsme se, že už si radši nové zvířátko pořizovat nebudeme.

Vikinka
Vikinka

Jenomže. Neuplynul ani měsíc a v Mostě se konala Mezinárodní výstava koček, kde jsme objevili krásu mainských mývalích koček. Tím vzalo naše rozhodnutí za své a ještě na výstavě jsme si domluvili návštěvu u sympatických chovatelů, kteří měli právě mainská koťátka. Tak se k nám brzy nastěhovala malá nádherná tygrovaná kočička Abraca Dabra, které říkáme Abinka. Neměli jsme to srdce nechat ji vykastrovat a pořídit si jí tedy jen na mazlíka, takže jsme si ji pořídili jako kočičku chovnou.

Problém byl v tom, že přece nemůžeme mít chovnou kočičku a nemít chovatelskou stanici. Nad názvem jsme dlouho nepřemýšleli. Vikinka měla nádherné, veliké, oranžové oči a když se na nás dívala, tak jsme jí říkali „vykulená Vikulka“. Protože název „Vikinka“ už pod FIFe zaregistrován byl, máme chovatelskou stanici „Vikulka, CZ“. Je to název krátký, snadno zapamatovatelný a pro nás velice významný, neboť nám bude navždycky připomínat TU PRVNÍ kočičku.

Když jsme si Abinku přivezli domů, nemohli jsme ji nechat hned celý den samotnou. Tak jsme si začali vybírat dovolenou, abychom Abince zvykání na nový domov usnadnili. Nedokázali jsme se ale smířit s faktem, že by Abinka zůstávala doma sama pořád, vždycky když odejdeme do práce. A tak jsme dospěli k rozhodnutí, pořídit jí kamarádku.

Vikinka
Vikinka

K Abince tak přibyla úžasná a miloučká ragdollka Appy z chovatelské stanice Rohan´s Ragdoll ze Zdic. A hned bylo doma veselo. Začali jsme s nimi jezdit na výstavy a sbírat i dobré výsledky.

Jenže kde jsou dvě kočičky, můžou být i tři. Netrvalo dlouho a do stádečka k nám přibyla kočička devon rexe, Tarinka – maličký poťouchlý tajtrlík.

Po absolvování pár výstav naši kočičáci posbírali první certifikáty a nejdřív Appinka a hned po ní i Tarinka získaly tituly šampiónů. Vystavování nás začalo bavit a právě na výstavách jsme se seznámili se spoustou našich kamarádů.

Po roce jsme se s Abinkou a Appinkou rozjeli za kocourama a byly z toho dva vrhy, shodou okolností téměř ve stejnou dobu. Od té doby u nás bydlí ragdoláčci Andělka a Amísek, nedaleko nás u příbuzných maiňáček Bubajsa. Další ragdollí koťátka našla svůj domov u hodných lidí – Amálka v Krupce, Emánek v Praze.

Vikinka
Vikinka

Na jedné výstavě jsme se seznámili s paní Podhajskou. Ta nám pak sama nabídla Lorinku, kočičku devon rexe, s tím, že u nás jí bude určitě dobře, že vidí na výstavách, jak naše chlupatky rozmazlujeme… Uznejte sami, že taková nabídka se neodmítá.

Postupem času jsme se na výstavách otrkávali stále víc a víc a na naší devatenácté výstavě v Ústí nad Labem dne 26. března 2011 nám náš vypiplaný kocourek Amísek udělal obrovskou radost, když vyhrál Best in Show a stal se tak nejlepším kastrátkem druhé skupiny! Naše výstavní úspěchy pomaloučku polehoučku přibývají na množství i na váze, snad se nám tedy chovat kočičáky daří...

Těžko říct, jestli je počet plemen v našem stádečku vyčerpán, spíš ne. V koutku duše toužíme ještě po habešankách...

Na konci roku 2013 jsme si splnili sen. Koupili jsme baráček. Z Jirkova, města, kde jsme bydleli vlastně celý život, se postupně stala sociálně vyloučená lokalita (k bydlení nic hezkého, věřte nám). Dva roky jsme domeček dávali dohromady a uzpůsobovali podle svých představ, až v říjnu 2015 jsme se konečně mohli přestěhovat do Údlic, nedaleké vesničky, která sice není nijak zvlášť známá, ale je tu klid a pohoda. Tím zase ale nechceme nikoho uvést v omyl, v Údlicích se nachází třeba jedna z nejvýznamnějších románských památek v severozápadních Čechách - Kostel povýšení svatého kříže. A zajímavých věcí je tu k vidění mnohem víc.

Už před stěhováním se k naší skvadře chlupaťáků přidala Bertička, kočička, která se zabydlela ve sklepě, a chvilku po ní se u nás usadil i mourovatý kocourek Mourinho. Oba jsou to pohodáři a mezi sebe přijali ještě dalšího kocourka, nejmladšího z celého našeho stáda, Jakeše. Jakeš se u nás objevil jako maličké koťátko a protože se u nás má dobře, tak tu zůstal. Na návštěvě se ale u nás na zahrádce pravidelně objevují i další kočičáci z okolí (ty si můžete prohlédnout ve fotogalerie v sekci „Ze zahrádky“)…